Dnes je: 14. 11. 2018 Nejste přihlášen Přihlásit se

Zápisky z boje

Alík

12. 04. 2014


Co se odehrálo kdesi na bojišti očima Alíka





Shořelé Koště 2014

...započal útok pravou stranou na prasečák. PT jako vždy velel celé operaci přes vysílačku a povzbuzoval nás svým klidným hlasem z reproduktoru rádia. Ke kobře se přidalo pár povstalců, aby byl útok co nejúčinější. Zrychleně pochodujeme k cíly, abychom spojencům nedali šanci se opevnit. První kontakt přichází z naší desátého hodiny, trocha obezřetnosti, ale je potřeba stále vpřed. Několik výstřelů, které ani neznali pořádně svůj cíl mizí kdesi v lese. Poklusem vyrážíme dál. "Další kontakty na deváté hodině!!" Kdosi zvolal. Jednotka se orientuje na nové cíle a spouští zastrašovací palbu. Zásobník střední kapacity mizí v odhazováku a to již ruka vytahuje čerstvý kus ze sumky. Nasazuji jej do zbraně, čekám na pozitivní cvaknutí, které znamená, že zábava může pokračovat. Ale to už je čas vydat se dále, není čas se bavit s nepřítelem kdo vystřílí více střeliva.

        Skupina, teď již v plném běhu pokračuje vlnami směrem k cílovému objektu. Neustále se ve vzduchu kříží palba a hlasy vojáků. Pořád slyším: "Měním"!, "Kreju"!, "Jdu"!! Atmosféra je to úžasná a nic nedodá tolik adrenalinu jako bojový řev spolubojovníků. Vše se odehrává tak nenuceně, ladně a neuvěřitelně rychle až je člověku příjemně. A v tu chvíly přibíhají nepříteli posily. Asi zálohy nebo co já vím. Musíme se dostat rychle k budově, kde máme větší možnost krýt se. Řvu: "JDU"!!! a z okolí se jen ozývá: "Rozumím, kreju tě". Probíhám za střílejícím kamarádem, abych mu nevběhl do rány a kolem zdi pospíchám do muldy kde se dá docela slušně skrýt i s tankem. Při běhu se snažím vystřelit pár střel na protivníka, ale v této rychlosti a situaci bych netrefil ani kamion. Už jsem jen pár kroků u muldy a těsně kolem mé hlavy proletělo hejno střel které se následně odrazily od zdi za mnou. Cítím prášek z drceného betonu jak soupeř zavrtává kuličky do betonové bariéry. Zvládl jsem to a jsem dočasně v bezpečí.

        Není čas odpočívat a jde se dál. Musíme zabezpečit rohy budovy. Ochotně si beru vzdálenější roh a se zdviženou zbraní jdu směrem k němu. Cesta je to náročná, všude okolo leží kusy oplechování budovy, vybité skleněné kostky apod. Buší mi srdce a očekávám kdy někdo vykoukne zpoza rohu a osladí mi život. Naštěstí se nikdo nenašel a dorazil jsem až k rožku, který si teď hezky vykrájím. Vykrajuji rychle a obezřetně jak jen dovedu, kousek po kousku ukrajím úhly budovy až se dostanu za roh. "Čisto" hlásím a vidím že do nedalekého bunkru vstupují nepřátelské jednotky. V duchu si říkám něco sprostého a je mi jasné jak to může dopadnout. Zahájím palbu, oni ji opětují, ale to už se stahuji dozadu s přáním ať jim dostřel nedovolí mne dostat. Došel jsem až ke křoví, které není ideální pro krytí, ale dočasně mi pomohlo se cítit lépe. Většina zbylých spolubojovníků se snaží dostat do budovy vybitým oknem, což se jim daří. Otáčím svůj pohled opět na nepřítele a to už se směrem na mně žene střela s mým jménem. Zásah, tím končí můj boj pro následůjcí chvíle. To však ještě nevím, že mne očekává úkol jeden z nejnáročnějších, hledání ztraceného zásobníku, ale to už je jiný příběh...








Diskuze k tomuto článku


Jméno:
Příspěvek:





Sharkus
22:47:10
13.04.2014
No to co nasledovalo v te budove take stalo zato ;-)




Alex
15:40:14
14.04.2014
Tam už jsem bohužel nemohl být..:(




Marty
12:37:02
15.04.2014
Chlapi ten náš útok, ten se mi líbil ze všeho nejvíc, ten se povedl :-) tak 1/2 určitě :-D




P.T.
16:41:39
15.04.2014
Pěkné. Alespoň trochu vím jak to tam vypadalo. Mě chodily jen žádosti o posily :-D




Karl
17:47:18
16.04.2014
No škoda že ty posily nepřišly :D mohlo to tam dopadnout líp :)




Sharkus
17:52:13
16.04.2014
prisly ale dovnitr se dostal jen jeden a ten si jeste nenechal poradit tak v zapeti odesel





Online uživatelé



=> => BUG REPORT <= <=